Rozhovory

Revue Colosseum - březen 2010

21 otázek pro... Aleše Slaninu, herce Městského divadla Brno

Promiň mi zcela triviální otázku na začátek, jaká byla tvoje cesta k divadlu?

Moje první zkušenost s jevištěm byla asi v sedmi letech ve folklórním souboru Púčik. Jezdili jsme po různých festivalech a nějak se mi vystupování zalíbilo. Jako třináctiletý jsem začal hrát v Divadelním studiu “V“. O rok později jsem si v novinách přečetl, že se v Městském divadle Brno pořádá konkurz, povedlo se a už jsem tam tak nějak zůstal :-) Letos slavím jubilejní desátou sezónu.

Jsi dnes oporou dvou divadelních souborů, loutkového divadla Radost a Městského divadla Brno, jak zvládáš tuhle schizofrenii.

No, tak jestli jsem oporou si nejsem jistý, ale k téhle dvojici divadel musím přiřadit ještě školu. Letos - když to dobře půjde - ukončím studium na JAMU, obor Muzikálové herectví v ateliéru Láryho Koláře. Takže slovo schizofrenie je bohužel někdy na místě. Ale razím teorii, že když se chce, všechno jde. Člověk není líný dělat to, co miluje. A jak říká pan ředitel Moša: „Šikovný člověk zvládne všechno.“

Do kterého divadla vlastně kmenově patříš?

Patřím na JAMU a v obou divadlech pracuji jako externí zaměstnanec.

Diváci tě mohou vidět v  stěžejní roli Mozarta ve stejnojmenném muzikálu, nebo Korneliuse Hakla v  muzikálové legendě Hello, Dolly a nesmím zapomenout Malované na skle a řadu dalších inscenací a muzikálů, jak zvládáš ukládání textu do paměti?

Tak s tím zatím nemám problémy, učím se poměrně snadno. Když se tedy jedná o češtinu. S anglickými texty mám práce dost a dost.

Potkává tě někdy okno na jevišti?

V inscenaci Sněhurka a sedm trpaslíků pravidelně v jednom místě duetu s Myslivcem si vzpomenu na správný text až setinu vteřiny před tím. Ale jinak zatím žádná jiná okna. Zatím.

Máš velký fanklub mezi divačkami a fanynkami, jak s nimi vycházíš?

Fanklub žádný nemám. S fanynkami vycházím velmi dobře. S některými si občas i píšu… A musím se přiznat, že jsem několikrát dostal dárek od tajné ctitelky. To si potom člověk připadá jako ve filmu :-)

Narazil jsi někdy na nepříjemnou neodbytnost fanynky?

To ani ne.

Jeden z velkých soubojů dnešních populárních osobností je snaha uchránit si soukromí, jak vycházíš s bulvárem, měl jsi nějaké problémy s novináři ?

To je opravdu otázka pro mě? Ale vždyť mě nikdo nezná. Myslím, že si dokážu představit co to je, ztratit trochu soukromí. Ale s tím už člověk tak nějak musí počítat, když chce dělat tohle povolání. Když budu hrát v seriálu, který denně vidí milion lidí, tak se musím smířit s tím, že někoho asi bude zajímat co dělám ve svém volném čase.

Jaké je tvoje soukromí do kterého jsi ochoten nechat veřejnost nahlédnout?

Na mém soukromí není nic zvláštního…

Objevily praxi nějaké výhrady k hereckému poslání, které jsi zvolil?

Nejhorší je, že člověk pořád začíná znovu. Při zkoušení nové role jsem si vždycky nejistý, vždycky pochybuji jestli ji vůbec můžu hrát, jestli to zvládnu. Nevím co s rukama, co s nohama. A když už si člověk začíná být trochu jistý, tak přejde ze zkušebny na jeviště, kde ho začne brzdit kostým, zvuk… Je to boj,ale stojí to za to :-)

Máš vysněnou roli ke které jsi se ještě nedostal ?

Nechci, aby to vypadalo jako rouhání, ale co jsem si vždycky přál, se mi už splnilo. Od malička jsem chtěl hrát ve West Side Story, což se mi v patnácti letech povedlo ( v tomhle představení jsem se potkal se svojí učitelkou z mateřské školy  ). Po shlédnutí filmu Úplné zatmění jsem si přál hrát Jeana Arthura Rimbauda. Asi za čtrnáct dní jsem viděl leták - Národní divadlo vypsalo konkurz právě na tuto roli - představení jsme v Redutě hráli několik let. A do třetice splněných přání - Mozart. To je momentálně moje top představení.

Který náš nebo světový herec je tvůj idol, a kterého ze slavných opravdu nemusíš?

Idol je silné slovo, ale moc rád mám třeba Vilmu Cibulkovou. Ovšem největší inspirací jsou mi mí kolegové v MdB - když vidím zkoušet třeba Irenu Konvalinovou, Alenu Antalovou nebo si můžu zahrát s Vojtou Blahutou, s Hankou Holišovou - to jsou takové „sváteční“ okamžiky. A opravdu nemusím herce typu Arnold Schwarzenegger a Steven Seagal.

Brno asi znáš nejvíce noční, když se vracíš domů z představení, jsi v Brně spokojený?

Já znám Brno i ve dne- když běhám mezi Lidickou a Novobranskou- ze školy do divadla, z divadla do školy. Ta trasa se dá udělat třeba čtyřikrát denně :-)

Je město, kde by jsi chtěl žít raději než v Brně?

Moc rád mám Prahu, ale doma je doma. Nemám – zatím - důvod přemýšlet o odchodu. Jsem tady spokojený ve všech směrech - jak v pracovním, tak v osobním životě. A kdyby se v Brně točili filmy, tak by to byla značka ideál. Ovšem kdyby neexistovala jazyková bariéra, tak bych úplně jednoznačně odjel do Paříže- je to trochu banální,ale…

Co je pro tebe dobrá společnost?

Když mám náladu na větší společnost, tak je mi moc dobře v našem divadelním klubu. V oboru mám jednoho moc dobrého kamaráda- ten mi často zvedá náladu. A mimo divadelní svět mám „úhlavní“ kamarádku zubařku, se kterou jsem chodil do jeslí, do školky, na základní školu, na gymnázium. Pak jsem sice utekl na konzervatoř, ale nic se nezměnilo. Je pro mě strašně důležité řešit i něco jiného než divadlo, čemuž se s divadelníky nevyhnete. A doma mám taky docela dobrou společnost :-)

Koho by jsi volil jako našeho budoucího prezidenta, kdybys měl to privilegium?

Třeba Jan Kraus by byl docela v pohodě, ale možná je příliš radikální. Pak mě napadá třeba Marek Eben, ale ten by do toho asi nešel. Havel je Havel :-)

Dusil tě někdy při zkouškách režisér tak, že jsi měl chuť praštit dveřmi ?

Jasně, ale to je pochopitelné. Když z Vás někdo chce něco dostat, tak se občas uchýlí k radikálnějším metodám než je úsměv a vlídné slůvko. Člověk to prostě musí překousnout a v duchu si opakovat, že režisér za tím stolem nesedí proto, aby Vám to kazil :-)

Cítíš se ve své vlasti bezpečný?

Už ani ne. Nedávno kolegu přepadli kvůli penězům a zlomili mu klíční kost. Nemůžete proti tomu vůbec nic udělat. Ta bezmoc je asi nejhorší…

Jak má mít vlastnosti partnerka muže, který upsala svoji duši ďáblu v podobě bohyně Thalie?

Myslím, že by měla být políbena taky :-)

Myslíte, že hodnotný sex může existovat někdy i bez lásky?

Záleží co si představujete pod pojmem plnohodnotný. Samozřejmě, že to jde, ale láska je láska :-)

Co by šlo udělat pro to, aby svět byl ideální?

A on není?